Konference s odborníky pořádaná v rámci výstavy Adolf Loos a Plzeň.
Závěrečné slovo: Christopher Long, Texaská univerzita v Austinu
Barry Bergdoll zastává post profesora dějin umění zřízený na počest Meyera Shapira na Kolumbijské univerzitě a je bývalým hlavním kurátorem architektury a designu v Muzeu moderního umění (2007–14). Je autorem řady publikací o dějinách architektury 19. a 20. století zaměřených zejména na Francii a Německo. Vedle knihy Evropská architektura 1750–1890 vydané v roce 2000 jako součást řady Oxford History of Art přinesl nový pohled na mnoho významných postav moderní architektury v rámci série výstav věnovaných Miesi van der Roheovi (2001), Le Corbusierovi (2013 s Jeanem Louisem Cohenem) a Franku Lloydu Wrightovi (2014 a 2017). V současné době působí jako předseda Rady Centra pro architekturu v New Yorku.
Julia Secklehner je výzkumná pracovnice Semináře dějin umění Masarykovy univerzity v Brně. Získala titul PhD v oboru dějiny umění na londýnském institutu Courtauld Institute of Art a zaměřuje se na dějiny umění a vizuální kultury ve střední Evropě. V současné době se věnuje výzkumu místního a krajového modernismu a avantgardy v rámci projektu „Continuity / Rupture: Art and Architecture in Central Europe, 1918-1939 (CRAACE)“.
Michael Haider je od roku 2018 ředitelem Rakouského kulturního fóra v New Yorku. Předtím pracoval v rakouské zahraniční službě na ambasádách v Bělehradě a Praze na pozicích pro tisk a kulturu. V letech 2007-2011 byl Haider ředitelem Rakouského kulturního fóra v Tokyu. Minulý rok předsedal EUNIC Cluster New York – evropské síti zabývající se kulturními vztahy. Je držitelem Ph.D. titulu z Univerzity Vídeň.
„Články, které publikoval, byly a stále jsou kontroverzní a jeho argumentace je víceméně chaotická a nepřesná. Na druhou stranu má jeho architektura nepopiratelné prostorové kvality a fascinující je jeho představa propojeného a návazného obytného prostoru stejně jako jedinečný způsob navrhování architektury a využití klasických proporcí pro moderní konstrukční možnosti.“
Ladislav Jackson je historik umění a architektury. Působí jako odborný asistent a proděkan na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Přednáší dějiny umění 20. století a dějiny architektury a designu. Ve své výzkumné činnosti se soustředí na architektonický modernismus středovýchodní Evropy. Od roku 2016 se věnuje globálnímu pohledu na život a dílo Jaroslava J. Polívky. V posledních osmi letech se jako autor a editor podepsal pod více než 20 knih o dějinách architektury a designu. V letech 2016 až 2017 byl stipendistou Fulbrightova programu na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Zaměřuje se také na feministické a queer dějiny vizuální kultury. V roce 2021 vyjde kniha Obrazy jiné touhy, jejímž je editorem.
Filip Šenk, PhD. je historikem umění zaměřeným na umění a architekturu 20. a 21. století. V současné době je vedoucím katedry umění a historie Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci. V roce 2020 byl spolukurátorem online výstavy Raumplan a současná architektura v Galerii Jaroslava Fragnera v Praze.
Kimberly Elman Zarecor je profesorkou architektury na Iowa State University, kde zároveň vyučuje historii architektury a designu. Na Graduate School of Architecture, Planning, and Preservation na kolumbijské univerzitě získala jak magisterský, tak doktorský titul z oblasti architektury. Ve svém výzkumu se zaměřuje ma kulturní a technologickou historii architektury a urbanismu v někdejším Československu. Je autorkou publikace Manufacturing a Socialist Modernity: Housing in Czechoslovakia, 1945-1960 (vydáno University of Pittsburgh Press, 2011). Její práce se taktéž objevila v mnoha časopisech, na konferencích a v katalozích výstav. Aktuálně se věnuje výzkumu zmenšujících se prostranství, jako jsou post-socialistická průmyslová města bývalého Východního bloku nebo malé venkovské komunity na americkém Středozápadě.