Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Program

16.3.2016

One Night Show s Robertem Šalandou

Ve středu 16. března rezidenční prostor AIR Antwerpen umožnil umělcům prezentaci v rezidenci. Jedním z umělců byl Robert Šalanda, který ukázal práce a experimenty, které vznikly během pobytů v AIR Antwerpen i v zahraničí. Ve spolupráci s umělci se konaly kolektivní koncerty od Pinkhouse, například Children of the White Leaf, Floris Vanhoof, Pierre Berthet, Bart Sloow. DUBAIS, DJ’s Cosmo Knex, Zoot Ruff ski and Chinese Takeaway.

Robert Šalanda ve svém díle pracuje s pomyslnou databází složenou z abstrahovaných vizuálních či jazykových znaků. Zdrojem inspirace je mu celý arzenál digitálních obrazů i každodenních výjevů, od dopravních značek či oblíbených návrhů na tetování až po sémiotické analýzy písma. Příznačnou pro jeho práci je citace – jednou nalezený motiv se zpravidla znovu objevuje v dalších dílech v řadě nečekaných spojení a kontextů. Šalandův přístup charakterizují dvě polohy: jedna z nich je převážně intelektuální, založená na takřka vědecké práci se znakovým materiálem. Intuitivní složka se zde uplatňuje především v rámci zacházení se samotným médiem malby (a jejích občasných přesahů do třetího rozměru) a skrze často překvapivé či zdánlivě iracionální kombinace vizuálně-obsahových elementů, které ale v posledku budí dojem, že „náhodnost“ vznikla za pomoci matematického algoritmu. Druhou polohou je odlehčená stylizace založená na autorově obsesi pokleslou slovní i obrazovou kulturou, světem sportu, životních vtípků. Oba směry se ve výsledných realizacích organicky prolínají, přestože jeden zpravidla mírně převažuje. Šalandova minimalizovaná abstrakce se v duchu směje, její inteligence obdivuje (lidskou) jednoduchost. Otřepané vizuální prvky jsou poskládány do promyšlené, rytmizované kompozice, i pro ten nejbanálnější z nich je nalezeno správné místo.

Více informací: http://www.robertsalanda.com/https://www.facebook.com/events/1511373192503850/

 

Rozhovor s Robertem Šalandou:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Co bylo hlavním impulsem k tomu jet na rezidenci právě do Belgie?

Já jsem rezidence vždy chápal z obecného pohledu. Že je především zásadní se hnout a do zahraničí vůbec vycestovat. Praxe je taková, že je třeba průběžně reagovat na velké množství vypisovaných „call for applications“ a doufat, že nějaké vyjdou. Bylo by krásné, vymyslet si projekt na jedno konkrétní místo s konkrétní rezidencí a pak čekat, že budu rovnou přijat. Tak to ale, myslím, bohužel nefunguje, alespoň ne v mém případě. Nezní to moc romanticky, ale hlavním impulsem a lákadlem je samotný charakter rezidenčních pobytů, ne konkrétní stát, či město.

Mohl bys krátce popsat, jak funguje AIR Antwerpen (také ve spojitosti s MeetFactory)?

AIR Antwerpen sídlí v opravdu originální budově a na zajímavém místě. Antverpy jsou druhým největším přístavištěm v Evropě a rezidence se nachází právě v této průmyslové zóně. Dům původně sloužil pro zaměstnance přístaviště a jejich rodiny. Rezidenti bydlí a zároveň pracují pouze v této budově. Pobyt se klasicky snaží využít ke koncentrované tvorbě a k navazování kontaktů s umělci a kurátory působícími na lokální scéně.

Pobyt je většinou zakončen fyzickou prezentací zrealizovaného projektu. V mém případě to byla participace na takzvané One-night show. Což byla jednodenní, ale o to intenzivnější, skvělá akce/výstava/párty rezidentů a dalších přizvaných umělců. 

Můj program byl koncipován jako výměnný pobyt v rámci spolupráce AIR Antwerpen a MeetFactory. Přesně jde tedy o pobyt českého umělce v Antverpách a posléze belgického v Praze. Záměrem je, aby oba umělci z těchto zemí byli v průběhu pobytů v pracovním kontaktu. Do MeetFactory v dubnu přijíždí belgická umělkyně Alice de Mont.

 

 

Moc takových rezidencí bohužel v Čechách nenabízíme, i když by zahraniční umělci měli určitě o tvůrčí pobyt v českém prostředí zájem…

Možnosti jsou u nás z více či méně jasných příčin omezené. To by bylo na samostatnou debatu. Neviděl bych to ale tak černě. Myslím, že je lepší kvalita než kvantita. Ačkoli to ode mě samozřejmě nebude znít vůbec objektivně, tak konkrétně MeetFactory má dobrý zvuk, a myslím si, že zaslouženě.

A ano, slýchávám zájem od zahraničních umělců vyrazit do Prahy. Bohužel to, že z jistých důvodů nejsme pupek uměleckého světa, ví i oni. Spíše tedy než to, že by do Prahy mířili výrazně hnout se svou uměleckou kariérou, je láká samotné populární město, atmosféra a také pořád to, že to u nás stále zavání východem. Že jsme takový zvláštní paskvil východní a západní Evropy.

 

V čem vnímáš stěžejní přínos tvůrčích pobytů pro tvorbu umělců? Musí to být zajímavé: tvořit, žít a sdílet osobní prostor a pak v něm ještě vystavovat s lidmi z různých koutů světa - v jednom odlehlém domě…

Já myslím, že ty přínosy jsou minimálně zasvěceným jasné. Jsou to známé základní věci, které rezidence dělají tak přitažlivé, které se moc nemění a stále fungují. Neznámé prostředí, cizí jazyk, být cizincem, ale ne turistou, dobrodružná improvizace a roztomilá faux pas, nové kontakty, stipendium, zpomalení, možnost maximálně a nerušeně se koncentrovat na práci, restartování pohledu na českou scénu, potažmo svou domovinu…

To specifikum, že se tady v AIR tvoří a bydlí v jedné budově, má své pro i proti. Ušetří se čas za přemisťování. Člověk se sblíží lépe s ostatními rezidenty. Společně se vaří. Je to taková hippie komunita. Zároveň ale chybí nezbytný odstup. Jsem naučený chodit do ateliéru jako do práce. Takže je trošku zvláštní, když se tady ráno probudím, otevřu oči a první co vidím je má rozdělaná práce. Jako kdyby se úředník probral rovnou v kanceláři.

 

Nebyla to tvá první a snad ani poslední rezidence. Co na tomto pobytu ve vile u přístavu hodnotíš pozitivně oproti jiným zkušenostem s rezidenčními pobyty a co jsi tam naopak postrádal?

Pozitiva jasně převyšují a neváhal bych přijet znovu. Stále jsem ale tady, takže až čas dá jasnější tvar této odpovědi. Myslím ale, že samotná vila, která vypadá jako z Hitchcockova filmu a lokace, kde se nachází, je opravdu nezapomenutelná. 

Z jedné strany pohled na bortící se betonové silo, projíždějící nákladní tankery a školu pro námořníky, do které se na kole každé ráno sjíždějí studenti v modrých stejnokrojích. Z druhé strany pohled na stavbu administrativní velkorysé sci-fi budovy od slavné Zaha Hadid a nedaleko zaparkovanou armádní loď s heliportem s vrčící helikoptérou. Z další strany pak obří opravárenské lodní nádrže a vzdálené historické centrum s trčící věží gotické katedrály. Vše doplňuje pravidelné neohrabané chrčení zvonku oznamující, že se bude zvedat most, který je v těsné blízkosti budovy.

                     

Pokud bych měl být kritický, tak jsem standardně od provozovatelů rezidence očekával, že se budou snažit propojit rezidenty s lokálními umělci, galeristy, kurátory, atd. V tomto ohledu se však o self-promotion každý resident musel postarat sám.

Jako opačný extrém a samozřejmě také ne úplně běžný model bych zmínil rezidenci v New Yorku, kde jsem jednou za měsíc dostal seznam zajímavých kurátorů. Mohl jsem si vybrat a s dotyčnými se poté ve svém ateliéru setkat…

 

Ve tvé tvorbě se často objevují archetypy VS klišé a jejich opakování. Klíčovým prvkem ve tvém posledním výstupu je jakási narace nerozklíčovatelného detektivního případu. Nacházíš tam už teď z části nějakou spojitost s dojmy z Antverp a s prostředím okolo vily?

Detektivní příběh je jakýmsi modelem, který jsem si vybral a ve kterém se často objevují zmíněné momenty, což mě dlouhodobě zajímá. Ptáš se, do jaké míry se pobyt a prostředí projevilo v mé práci? Potřebuji vnímat s odstupem to, co použiji pro svou tvorbu, takže vliv místa se může projevit až později. Všiml jsem si, že při delším pobytu v zahraničí nakupuji umělecké publikace. Koncentruji se tak často na knihu a autora, který paradoxně s místem nemá nic společného. Rubens, Magritte, Brueghel a další mi snad prominou. Jedna z tlustých knih, které jsem si tady například pořídil, jsou grafické práce Claese Oldenburga. Listování v ní mě přivedlo na několik myšlenek. Inspirační zdroje během rezidenčního pobytu můžou být opravdu různé. Všechno se počítá. 


 

Co bys poradil začínajícím umělcům, aby se jednou mohli na takovou rezidenci vydat? Jaké jsou obvykle podmínky pro přijetí?

Zkoušet se hlásit pravidelně na více rezidencí. Na nic nečekat. Hodně rezidencí má v podmínkách přijetí věk do 35. Jak každý zjistí, tak obvyklá podmínka je předložení projektu. To bych nepodceňoval. Aby to nebylo tak jednoduché, tak často tento pracovní plán musí souviset s konkrétním místem, někdy je téma přímo dané, atd., v některých případech ještě se zaměřením na konkrétní médium. Vyjeví se tak několik „překážek“, které mohou ze začátku odradit. Je ale třeba se tím trpělivě prokousat.  

 

Těšíš se domů? Jaké jsou tvé vyhlídky do budoucna v Čechách? 

Těšil jsem se do Antverp, těším se i domů. Těším se vždycky, když se někam přesouvám. Mé vyhlídky do budoucna v Čechách jsou určitě skvělé.

 

    

Místo konání:
Air Antwerpen
Datum:

16.3.2016

Organizátor:

České centrum je spoluorganizátor akce


Připomenutí akce
Tuto akci nelze připomenout, protože akce již začala