Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Novinky

Všechny novinky

The Other Tradition

Kateřina Šedá, Jiří Skála, Danai Anesiadou, Ei Arakawa (& Silke Otto-Knapp), Cezary Bodzianowski, Sharon Hayes, Sung Hwan Kim, Roman Ondák, Jimmy Robert, Tino Sehgal, Pilvi Takala, Tris Vonna-Michell. České centrum v Bruselu jako partner WIELS podpořilo účast Kateřiny Šedé a Jiřího Skály na výstavě. Výstava identifikuje nový druh umělecké tvorby rozvíjený skupinou mladých umělců z celého světa akcemi, událostmi, vytvářenými situacemi. Umělci provádějí akce přímo nebo žádají aktéry, aby se řídili jejich pokyny, a zaznamenávají akce pro výstavu.

Kurátorka výstavy Elena Filipovic

Výstava  identifikuje nový druh umělecké tvorby rozvíjený skupinou mladých umělců z celého světa akcemi, událostmi, vytvářenými situacemi. Umělci provádějí akce přímo nebo žádají aktéry, aby se řídili jejich pokyny, a zaznamenávají akce pro výstavu.

Pro definici této umělecké praxe ovšem nejsou vhodné existující termíny "participativní umění", "performance" nebo "relační estetika". Publikum nemusí být vyzýváno k účasti na tvorbě díla, třebaže někdy se jeho realizace může zúčastnit. ...Strávit celou dobu výstavy učením se napodobovat písmo cizí osoby, ...naplánovat činnosti celé vesnice tak, aby každý její obyvatel dělal tentýž obyčejný úkol ve stejné době (zametat, kupovat rajčata atd., uložit muzejnímu hlídači, aby spontánně recitoval hlavní titulek deníku návštěvníkům ..).

Na těchto příkladech je vidět, že každý z umělců nově promýšlí tradiční funkce a koncepty umění. Ve výsledku mohou umělci vytvořit objekty nebo poskytnout dokumentaci jejich činů, ale hlavní věcí je pozornost k tomu, co jejich dílo může učinit (spíše než představovat), ať již to je v okamžiku tvorby nebo v okamžiku konfrontace s návštěvníky. ...

Skupinová výstava nabídnutá Wiels seskupuje novou generaci umělců, kteří se svou tvorbou stavějí proti převládající ideji umění jako neměnného autonomního materiálního objektu. Tito umělci vytvářejí událost jako akci, což je podstatou samotného díla, (a vynalézají způsoby, jak by veřejnost mohla zakoušet čin nebo vidět jeho stopy, pokud se čin nerealizuje přímo před ní). V procesu tvorby uskutečňují  umělecké formy, které jsou jak pokračováním, tak současně rozchodem s tím, co lze nazývat "tradicí". Krátce, jejich tvorba nově artikuluje, co by mohlo být "jinou" tradicí.

"The Other Tradition" nemá podobu festivalu událostí nebo výstavy klasických dokumentů nebo mrtvých relikvií, ale artikuluje všechny otázkym, které taková umělecká tvorba implikuje. Zahrnuje kresby, filmy, skulptury a instalace jako doplňky četných událostí, které se dění přímo před návštěvníky. Zážitek z výstavy je proměnlivý v prostoru i v čase.

 Jiří Skála realizuje svůj projekt „Exchange of Handwriting“, Kateřina Šedá představuje projekty „There is Nothing Here” a “ It Doesn’t Matter”.

Kateřina Šedá

Popis její práce

Kateřina Šedá si zvykla režírovat veřejné zásahy do každodenních životů obyvatel  vesničky Ponětovice u Brna, kde vyrůstala a kde vytváří performance, režírované veřejné činnosti a zážitky, aby zaktivizovala sociální sféru.

Její pozorování (prostřednictvím kreseb, textů, diagramů et skulptur) jsou východiskem pro řadu úkolů a her, jež uskutečňuje ve svém okolí k tomu, aby se vyjevily a posunuly sociální vztahy mezi jednotlivci a jejich okolím.

Pro Nic tam není [There’s Nothing There] (2003) umělkyně synchronizovala všechny sobotní aktivity obyvatel vesničky Ponětovice. Podle detailního rozvrhu Šedé tedy celý den všichni obyvatelé dělali ve stejné době obyčejné činnosti (vstávat, uklízet, atd.) ...mimořádné.

Jiří Skála

Popis jeho práce "Exchange of Handwriting "

V tomto projektu, realizovaném umělcem od roku 2006 třikrát, se dvě osoby zúčastňují každodenní činnosti, jež spočívá v tom, že imitují písmo druhého. Jejich činnost je součástí expozice, dva stoly a dvě židle jsou umístěny tak, aby seděly zády k sobě. Vybaveni několika sešity, propisovacími tužkami a textem rozděleným na části (jejichž počet odpovídá počtu dnů  trvání projektu), oba aktéři začínají vždy den opisováním části přidělené pro tento den. Poté si vymění své sešity a opisují tutéž pasáž, ale tentokráte napodobují písmo druhého.

Aktéři pracují čtyři hodiny denně, aby se naučili psát stejně jako jejich protějšek. V průběhu trvání výstavy tato činnost vytváří pomalu, ale nevyhnutelně rozvrat té zvláštnosti, která je podle předpokladů nejautentičtějším, nejosobnějším a nenapodobitelným rysem osobnosti, způsobu psaní.