Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Novinky

Všechny novinky

Česká počítačová hra mě vrátila do dětství - rozhovor s Julienem Annartem

Česká počítačová hra mě vrátila do dětství

Mafiánská přestřelka, skřítci v korunách stromů a odbojáři, kteří chtějí zneškodnit nacisty. Všechny tyhle příběhy jsou z dílny českých programátorů počítačových her a mají miliony fanoušků po celém světě. Koncem listopadu se v belgickém Charleroi konal festival MEET & BUILD, kde se prezentovali autoři z Česka. „Můžeme se od vás inspirovat nejen v herním průmyslu, ale také v propagaci kultury“ říká Julien Annart, organizátor akce. Rozhovor připravila Judita Matyášová.

Pravidelně představujete tvůrce z celého světa. Letos byli hlavní hosté z Čech. Co vás na jejich prezentaci nejvíc oslovilo?

Zajímalo nás, jak se vám podařilo prosadit na mezinárodním trhu, kde je opravdu velká konkurence. Češi mají originální příběhy a umí je propagovat. Chtěl jsem české tvůrce pozvat už několikrát, ale ani jednou se to nepodařilo, protože jsme nesehnali finance. Až díky Jitce Pánek Jurkové, ředitelce Českého centra v Bruselu a podpoře českých úřadů jsme mohli na festivalu uvítat šest hostů. Každý z nich má úplně jiný způsob práce a jinou marketingovou strategii.

Na programu byla diskuze o použití počítačových her ve školách. Co jste se dozvěděl?

Učil jsem řadu let dějepis na středních školách v Belgii a často mi rodiče říkali, že netuší, proč mladí lidé vysedávají u počítače. Vysvětloval jsem jim, že možná právě tahle forma je může přivést k důležitým tématům. Když mladí hrají hry, které jsou inspirované historií, tak se dozvídají nejen informace o konkrétních událostech, ale také začínají chápat, že historie nebyla černobílá. Lukáš Kolek nám představil českou hru Attentat. Vznikla díky podpoře Univerzity Karlovy a spolupracovali na ní programátoři, pedagogové a historici. Je volně inspirovaná atentátem na Heydricha. Hráč postupně rozkrývá informace o aktivitách bojovníků proti nacistům a zjišťuje, že jedno rozhodnutí ovlivnilo nejen odbojáře, ale i celou jeho rodinu.

Dalšími hosty na festivalu byli tvůrci z Amanita Design, kteří odkazují k tradici české animace. Jak moc je známá v belgickém prostředí?

Před dvaceti lety jsem studoval filozofii na vysoké, o umění jsem se tehdy ještě tolik nezajímal, ale na škole nám promítali české animované filmy. Nevzpomenu si na konkrétní jména autorů, ale česká animace je rozhodně v Belgii známý pojem.

Hry od Amanity jsem si od první chvíle zamiloval, protože vás během chvilky vrátí do dětství, kdy si vymýšlíte nejrůznější příběhy. Třeba o tom, že v lese žijí skřítkové a vy jim stavíte domečky. Mojí dceři jsem poprvé tyhle hry ukázal, když jí bylo šest a už několik let hrajeme společně. Amanita je jednou z firem, která boří mýtus o tom, že počítačové hry jsou především pro mladé. Já jsem přesvědčený, že zajímavá hra existuje pro každou věkovou kategorii, od předškoláků až po seniory.

A co nejvíc zajímalo festivalové publikum?

Myslím, že hlavně diskuze s autory a praktické příklady, jak co v našem oboru řešit. V počítačovém průmyslu je totiž hodně velká konkurence. Každý den vznikne po celém světě tisíc her a je velmi obtížné se prosadit. Výroba jedné takové hry trvá hodně dlouho a tvůrci nejsou dostatečně honorovaní. Hosté z Čech s námi mluvili nejen o výrobě a financování, ale také o marketingu, protože bez masivní propagace zkrátka nemůžete prorazit v mezinárodním prostředí.

Proč právě naši tvůrci bodují ve světě?

Říkali nám, že pokaždé, když pracují na nové hře, tak nikdy neuvažují jen o lokálním trhu, ale vždy myslí na mezinárodní publikum. Stačí se podívat na české autory hry Beat Saber, kterou nedávno koupil Facebook nebo na české programátory hry Mafia 3, to je celosvětový hit. Zaujalo mě, že sice nemáte finanční podporu programátorů od velkých státních institucí, ale na úrovni regionů a měst to prý funguje. Náš festival vůbec poprvé spolupracoval s Českým centrem v Bruselu a doufám, že zase něco vymyslíme. Donedávna jsem netušil, že máte na propagaci české kultury 25 poboček Českých center po celém světě. O tom si v Belgii můžeme leda nechat zdát!

Skoro si říkám, že jsme hrdí Češi!

V proslovech vašich tvůrců to nikdy takhle přesně nezaznělo, ale pochopil jsem, že jsou rozhodně hrdí na to, odkud pochází. Hlásí se k českým kořenům a myslím, že to je právě jedna z věcí, která je na mezinárodním trhu odlišuje. Nabízí originální témata i zpracování a je vidět, že právě tohle fanoušky počítačových her baví.

Zmiňoval jste, že vás zaujala existence Českých center. Opravdu u vás není dlouhodobá propagace belgické kultury v zahraničí?

To je trošku složitější téma, protože hlavní otázka zní, co je vlastně „belgická kultura“? Každý z našich regionů je naprosto odlišný a málokdy najdeme něco, co nás vysloveně spojuje. Jsme malá země, a proto chápeme problémy evropských zemí, které jsou na tom stejně. Otázka kultury je tady otázka řeči, a ta u nás není jednotná a možná právě proto nemáme ani jednotnou propagaci naší kultury. V naší historii se mnohokrát řešilo, který jazyk tu převládne a kde budou hranice.

Když se Československo v 90. letech rozdělilo, tak jsme si říkali, že nám jdete příkladem. Mysleli jsme si: „Češi to zvládli, třeba to jednou půjde i u nás!“

 

Julien Annart

Vystudoval filozofii a vyučoval dějepis, francouzštinu a filozofii na středních školách v Belgii. V letech 2010 – 2018 byl ředitel počítačové sekce v kulturním centru QUAI10 v Charleroi. Od roku 2014 spolupracuje na projektech, které propojují edukativní programy a počítačové hry. Pět let koordinuje festival MEET & BUILD, který se zaměřuje na profesionály v počítačovém průmyslu.



Atentát 1942

Amanita

 

Projekt vznikl díky spolupráci s Velvyslanectvím ČR v Belgii (podpořeno z programu PROPED), Jihomoravským krajem, městem Brno, městem Praha, europoslankyní Martinou Dlabajovou, CzechTrade/CEBRE a GameDev Area Brno.